Když vloni zemřela manžova téměř 98-letá babička, chtě nechtě muselo dojít na vyklizení jejích skříní.
Po přebrání a odvozu starého nepotřebného šatstva (byly tam fakt úžasné poklady jako originál damaškové ubrusy a povlečení, už jich mám několik ve skříni :o) zbylo neuvěřitelné hafo ramínek. Kupodivu šli všichni po plastových, rozebraná byla v letu cuku. Zbyla jen malá hromádka dřevěných, nutno dodat značně vysloužilých.
Lak už byl dávno ten tam a doslova z nich lítaly třísky. Ale bylo mi líto s nimi zatopit na podzim v krbu, tak jsem je uzmula, trošku obrousila a nalakovala matným lakem. Všichni si ťukali na čelo, ale když já tyhle dřeváčky tak miluju. Oblečení z nich neklouže a nelámou se na počkání jako ty nevzhledné plasťáky.
Na některých vašich blozích i jinde po internetu jsem viděla krásná obháčkovaná ramínka, tak jsem si řekla, že to taky zkusím.
Chytla jsem vyloženě romantickou slinu...
Meluzínka se mohla rozplynout, jak se jí zvelebené ramínko líbilo, tak mě čeká ještě minimálně jedno. Sundám tyčky z těch na kalhoty, stejně jsou moc úzká, tak akorát na Meluzínčiny svršky. A tyčky použijem buď ke kytkám nebo zase něco vymyslíme jako vloni, kdy jedna taková tyčka výborně posloužila jako držátko k lampionku :o).
Opravit nebylo třeba jen to malované, to bylo v téměř perfektním stavu. Patřívalo manžově mamce, teď ho dostala naše Meluzínka. Myslím, že s jejím loňským svetříkem s květinkovou bordurou jim to dohromady moc sluší.
MĚJTE SE MOC KRÁSNĚ A DÍKY, ŽE JSTE OPĚT PŘIŠLI NA KUKANDU :O)!!!