Opět se mi naskytla príma příležitost recyklovat. Když jsme prolézali dědečkovu dílnu a třídili na "tosebudehodit" a "starýkrámynaprostokničemu", narazila jsem v koutku jednoho nepříliš vábného šuplíčku na dvě klubka neméně nevábného motouzu. Už téměř skončil v hromadě "starýkrámy..." a tudíž v popelnici, když jsem si všimla, že jsou ještě zabalené v původním (velmi, velmi starém) obalu a mají na sobě cenovku (ha, ta mě dostala, Kčs 1,40). Tudíž nejsou asi až v zas až tak šíleném stavu.
Nebyla. Jen maličko zaprášená. A trošičku páchla. Trošičku víc. Prachem a věkem. Klasika. Navíc, jak jsem zjistila po pracném vyluštění téměř nečitelné etikety pod lampou a s lupou v ruce, jedná se o 100% konopný motouz. Dá se to ještě dneska vůbec koupit?
Zbavila jsem je obalů a párkrát s nimi bacila do hadru položeného na zahradě na zem a poté, co se na několikrát vyvalila oblaka prachu a bůhví, čeho všeho ještě, jsem je nechala ještě pár dní na čerstvém vzduchu větrat.
A pak jsem (zatím jedno) zrecyklovala.
Napadlo by vás, v co?
Správně! V podložku pod horké hrnce!
Hrnec na ní sedí jak přibytý a díky přírodnímu vlákno se podložka nekroutí a nepálí. Sice jsem jí musela háčkovat s kolíčkem na nose :o) a pak ihned vyprat (čekala jsem leccos, ale ani v nejdivočejším snu ne to, co z té podložky po vyprání teklo).
Zbytek klubíčka i jeho kámoš se stále větrají a čekají na vhodnou příležitost, která se určitě brzy naskytne, bo jedna podložka mi nestačí :o)
Nebo máte jiný nápad, na co by se starý konopný motouz dal ještě přeměnit?
HEZKÝ VEČER!
