Na jaře jsem si ve výprodejovém záchvatu koupila pět klubíček Babiččiny ponožkové. Ouhrnem bratru za sto kaček.
No jo, jenže ponožková je ta vlna asi jen podle názvu. Protože jak jsem upletla první ponožku a navlíkla si jí na nohu, okamžitě šla dolů a rozpárat. Kousalo to jak prevít. Což o to, odolná ona asi je, ale možná tak na ponožky do hornických bot.
Půl roku ležela v koutě a smutně na mě koukala. Pak mě napadlo jí využít na takový ten sedací puf, co jsou dnes tak v módě. Ale zase chyba lávky, z téhle vlny to byl očistec. Tak znovu páračka a znovu do kouta.
Nakonec jsem jí vzala na milost a vyrobila jsem z oné nešťastnice - a teď pozor, to byste neřekli - háčkovaný košík na brambory!
A nutno dodat, že brambůrkám se v něm docela líbí. Nehnijou, neměknou. Pěkně si spolu sedí v kuchyni na podlaze vedle lednice, společnost jim dělá kámoš cibuláček.
Aby bylo neodiskutovatelně jasno, k čemu ten lavorek vlastně slouží, přičinila jsem vlastnoručně vyšitou (!) "ceduli".
Vlnu jsem vzala naráz ze všech pěti klubek (a že to bylo lano!) plus háček č. 10.
Asi jsem kapánek mešuge, ale mě takhle bláznivě recyklovat prostě baví.
A co vy, jakým recyklačním pokusům se oddáváte při svém tvoření?
HÁČKU ZDAR A HEZKÝ VEČER!
P.S.: A propós, polštářek už je skoro hotový, čtverečky připravené, zadní část rovněž, tak teď jen to smontovat dohromady a finíto :o)!