PODZIMNÍ SLAVENÍ A PÁR KATASTROF NÁVDAVKEM

V práci od rána jeden velký stres a z toho pramenící asi milion a půl různých chyb, nepochopení a neustálého předělávání již stokrát udělaného.

Do toho se o mě pokouší jakási viróza, asi z té rychlé změny počasí, kdy hlava už celkem chápe, že podzim je prostě tu, ale tělo to jaksi odmítá akceptovat a zařídí si to po svém.

Při návštěvě sociální místnosti těsně před odchodem z práce menší nehoda, slovy klasika "mamííí, mě praskla guma u spoďárůůů". Ještěže jsem měla pevné rifle, které tento spodní výpadek podržely.

Když už jsem si říkala, že toho snad už bylo dost, netušila jsem, že MHD si na mě chystá svůj vlastní příděl. Sotva jsme vyjeli z druhé zastávky od konečné a v plné rychlosti jsme dofrčeli do cca jedné třetiny pražské Jižní spojky, začal se z výfuku busu valit kouř velmi zvláštní a jistě ne té správné barvy. Řidič zakotvil u krajnice a jal se obíhat bus ve snaze zjistit, kde že to hoříme. Po zhruba deseti minutách, kdy nás s veselým troubením předjely asi tři další autobusy, jsme rychlostí cca 40 km v hodině vyrazili dál (na rychlostním okruhu fakt bezva rychlost, všichni okolojedoucí nás děsně milovali), až jsme se doplazili k potřebnému výjezdu z okruhu. Poté jsme byli vysypáni do zastávky a vehnáni do dalšího busu. 

Tím ovšem nebyl veškeré legraci konec; jen co jsme se rozjeli, začaly se z podvozku ozývat zvuky, jako by se pod námi někdo snažil palcátem vymlátit obilí na železném tále. To už jsem jen protočila oči a čekala, kdy nám upadne podlaha, my prostrčíme nohy ven a jako Flinstoni se budem odrážet od silnice vstříc světlým zítřkům.

Do školky jsem dorazila s dvacetiminutovým zpožděním a na konec podzimního slavení, které dnes školička pořádala.

Meluzínce to ovšem nikterak nevadilo, bo zrekvírovala několikero cizích rodičů, na které udělala ty svoje psí oči a měla je na lopatě.

Ale něco málo jsme přece jen spolu stihly: jeden hříbek a jednu muchomůrku, jednoho epesního křivonohého pavoučka a papírovou potištěnou konvičku. 

A ještě jsme se prolétly na po školkové zahrádce, která v poslední době doznala velikých změn a musím říct, že k dobrému. Naše školička je ekologicky zaměřená a zahrada tomu začíná už hodně odpovídat.

Abych se jen neprocházela po zahrádce, vytáhla jsem ze skříně dalšího kostlivce. Teplejší černý svetr, který mám rozdělaný už od minulého podzimu. Snad ho letos KONEČNĚ dorazím. Už mám zadní díl, oba přední díly a jeden rukáv. Tak mi držte palec.