KONEČNĚ...

Konečně se dá sušit prádlo venku... vítr vysuší, sluníčko vyvoní. Ikdyž mi při jeho věšení mírně mrzly prsty.

Konečně mi na balkoně začínají vyrážet rostlinky, které mráz neskolil. Zatím jsou to nesmělé hyacintky. Vpravo se krčí zatím ještě suché torzo pažitky, vlevo kousek černého kastrolu, ve kterém trůní vistárie. Tu jsem měla vloni poprvé, jsem zvědavá, zda zimu přežila. Zatím se to nedá posoudit, snad za pár teplejších dní.

Konečně jsem předala další dárek, tentokrát v rámci Jarně-velikonoční výměny od Simonky (Marečkine radosti). Měla jsem štěstí, že Ivanka, pro kterou byl dárek určený, bydlí jen pár kilometrů od nás a mohly jsme se sejít osobně. Velmi milé setkání, mimochodem :o), děkuji!

Konečně mi doma houfně rozkvetli další poslové jara, droboučké narcisky. V jeden den to byly takové nesmělé zelené anténky a druhý den v teplém pokoji takováhle zlatá nadílka.

Takový nádherný květ si vysloveně říká o výtvarné ztvárnění. Zkusím vymyslet nějakou  háčkovanou verzi.

Konečně jsme měli pocit, že jsou všechny choroby za námi a bude už jen dobře. Ó, jak jsme se zmýlili! Člověk míní, děti mění. Nebo spíš dítě. Po třech dnech ve školce ráno opět "Mamííí, mě bolí hlavička" a "Mamí, mě bolí bříško" a už to bylo v míse. Celé dopoledne sprint mezi postelí a WC. Pak si dala čtyřhodinový spánek a byla zas jak to sluníčko za oknem. Jen bleďounká jak padlý sníh. Raději jsme ani nešli ven.

Tak jsme si upekli domácí chleba a dvě nohavice štrúdlu, ze kterého je v tuto chvíli už jen polovina druhé nohavice.

A tvořivé odpoledne. Malá s pastelkami u stolu, já vedle ní s háčkem. A mám dalších pár kousků do sbírky. A nafocený návod pro vás.