HOME AGAIN!

Mám za sebou první týden povinného dvoutýdenního školení. Hlavu přecpanou spoustou nových informací a zjišťuju, že vím, že nic nevím :o). Prostě čeho je moc, toho je příliš, ale je třeba to absolvovat. Před druhým týdnem mě naštěstí čeká dvoutýdenní přestávka (sice budu muset chodit do práce, ale aspoň se nebudu muset nic učit, teda aspoň doufám), jinak bych byla úplně vygumovaná.

Vzdělávací zařízení na Přehradě Pozlovice u Luhačovic je fakt docela luxus, moc se mi tam líbilo. Před pár lety prošlo zařízení rekonstrukcí a modernizací, takže bydlet tam je celkem potěšení. Navíc jsme měli nádherný výhled na pozlovickou přehradu, jejíž okolní lesy se božsky barví do podzimna. Počasí nám docela vyšlo, pršelo jen ve středu, jinak jsme měli vesměs slunečno. 

Daňová nalejvárna nám zabrala v podstatě celý den, od osmi do pěti, s větší přestávkou na oběd, během které jsme se stihli nejen celkem dobře nadlábnout (vaří tam fakt dost slušně), ale splnit i svou denní dávku pohybu a obejít přehradu, což je cca 3,5 km. Jinak bychom odpoledne na přednáškách asi usnuli...

Jeden den jsme skončili už v půl třetí, tak jsme se vydali na procházku du Luhačovic, pěšky krásné 3 km tzv. Jurkovičovou alejí, což je velmi příjemná cesta vedoucí věsměs lesem, po břehu luhačovického potoka.

V Luhačovicích je prostě nádherně, už bylo po sezoně, takže klídek, turistů minimum, jen pár lázeňských hostí. Nedivím se, že jsou tyto lázně i přes ten všeobecný úpadek stále tak vyhledávané, jsou opravdu úžasné. Jsou malé až komorní, postrádají monstróznost a přecpanost Karlovek, Mariánek a jiných velkých lázní.

Minulý víkend jsme byli v Radotíně na tradičním Havelském posvícení. Počasí se bohužel nakonec zcela minulo s předpovědí, sluníčko jsme ani nezahlédli a v jednu chvíli dokonce poletoval i sníh. Nic z toho ovšem naší větroplašce nezabránilo uskutečnit všechno, co si předsevzala: nechat si na obličej opět namalovat motýlka (vloni byl žluto-oranžový, letos do čevena a se spostou třpytek), ponosit na ruce svou oblíbenou sovičku Rozárku a projet se na ponících.

Ač bylo letos počasí o cca 10 stupňů chladnější, narozdíl od loňska, kdy sluníčko svítilo a bylo prostě nádherně, jsme to oproti očekávání zdravotně neodskákali. Užíváme všichni každý den pár kapiček propolisové tinktury do vody (vykloktat a spolknout) a zatím se držíme. Ťuk, ťuk, ťuk.

Někde v mezičase jsem se pustila do dalších párů tenisek a taky do podzimně-zimního šátku pro sebe. Snad ho ještě letos dodělám :o).

Běžím se pustit do té hromady prádla, co mi tu přes týden vyrostla, myslím, že mám do příštího víkendu perně co dělat :o).