VÍTEJMEŽ V NOVÉM ROCE!

Konečně jsme objeli všechny babičky, dědečky a obdobné příbuzenstvo a utábořili se zase doma.

S potěšením jsme zjistila, že v podstatě u vás všech proběhly vánoční svátky a vítání nového roku víceméně v pohodě, bez ublížení na zdraví, podpálení domu a podobných katastrof.

I u nás to bylo v pohodě, což při všem tom zmatku zpětně kvituji s povděkem a opět se (jako každý rok) divím.

Dovolím si tedy malé ohlédnutí.

Štědrý den nesliboval závěje sněhu, ale spíš bláta. O to více mě překvapil nádherný a čistý východ slunce, který měl za vánočně ozdobeným oknem neopakovatelné kouzlo.

Celý den jsme věnovali přípravám na tolik očekávaný večer, v zádech sice jen dvě, ale o to nedočkavější ratolesti, které pohledem tlačily sluníčko k západu a jen se dotklo obzoru, už kručely, kdy už ten Ježíšek teda jako konečně přijuchá, páč už je jako tma teda a že teda už by se moh´ laskavě obtěžovat.

Tabuli jsme letos ladili do hnědo-béžovo-zeleno-zlata, s tmavě červenými svíčkami a nepostradatelnými andílkovskými ubrousky.

Naše štědrovečerní menu bylo skromné, klasicky české: hrachová polévka, smažený kapr a kuřízek (pro neznalce: kuřecí + řízek = kuřízek), bramborový salát a bramborová kaše. 

Stromeček byl zasypaný dárky, opět, a to jsem si říkala, že to letos fakt nebudu přehánět, opět. 

Ze vší té hromady je nejvíc v kurzu u Meluzínky plyšáčkový overálek se srdíčky a ušatou kapuckou, uzmutý ve výprodeji v Nextu ve slevě na poslední chvíli, a u Puberty téměř půlmetrová figurka hlavní postavy z počítačové hry Assassin´s Creed: The Buccaneer Edition, kterou dostal jako součást vysněné herní sady. 

I oslavy nového roku se nesly v klidném duchu, nikdo se ničím nepobodal, nepopálil, děti se kupodivu výrazně nehašteřily ani nervaly. Půlnoci jsme se dožili v relativním zdraví a pohodě a po půlnoci zkonstatovali, že kdyby se nám dařilo alespoň stejně tak, jako v roce právě uplynulém, bude to v podstatě docela fajn.

Na našem sídlišti je po půlnoci vždycky hotové ohňostrojové šílenství, tak jsem vytáhla opraveného fotoinvalidu a pokusila se pár rachejtliček zachytit.

Jak je z fotek patrno, ve vteřině jsme měli všude vůkol tak děsivý čoud a smrad, že se to nedalo vydržet. Tak jsme zabouchli okna a balkonové dveře a jali se tu nádheru pozorovat jen zpoza oken. Stejně nám ten smrad ale lezl dovnitř i skrze ta zavřená čtyřkomorová plastová okna.